República de Panama aneb jak jsem se jednou do světa podívala I.

Nějak se nám internet začal plnit články o cestování. Musela jsem se nad sebou zamyslet, jestli náhodou s něčím "tak trochu" nemeškám :-D Proč jsem ještě nikdy nenapsala o svém zatím největším výletě? 

Pro ty, kteří to ještě neví, tak já jsem se takhle jednou podívala na skok do Panamy.

Přiznávám, byla jsem tam v roce 2014 a trvalo mi dva roky o tom napsat...

Panorama Panama City

No, ale jak začít psát o něčem, co životem proletělo už před dvěma lety? Začnu velmi jednoduše, proč zrovna (a vlastně až) teď? Hlavním důvodem je množství cestovatelských článků, které se rojí napříč blogerským světem a mě mrzí, že já svůj článek o cestování "hodila do hajz*u" :-D.

No a další důvod je ten, že jsem byla doma s angínou a hrozně mě to nebavilo ;-).

Všechno to začalo zhruba měsíc před odletem (v tu chvíli jsem ještě nic nevěděla a ani ve snu by mě nenapadlo, že někam poletím). Přišla za mnou naše teamleaderka, že prý odpadl jeden člověk ze dvou, kteří letí na konferenci do Panamy. Že tak tedy naše vedení (chápej dva lidi) přemýšlelo jestli bych jako nechtěla letět třeba já. Začala ze mě tahat, jestli mám pas (neměla jsem...), jak by na takovou cestu reagoval můj Crohn (netušila jsem...), no a jestli bych vlastně chtěla letět (jasně, že jsem chtěla :-D).

Takže poznámka první - jela jsem tam pracovně, na konferenci :-).

Jedna konferenční

No, takže nejdřív doktor (vše je ok, můžu letět, ale na vlastní riziko - což mi rozhodně vůbec nevadilo), pak hned sprintem na pasové oddělení, kde jsem si musela nechat udělat klasický pas, který mi pak vydali hotový tři dny před odletem :-D (na "rychlopas" se údajně do Panamy nedostanete, protože pro vstup musíte mít doklad s platností +6 měsíců a více).

Letenky: prý kvůli zdržení s pasem už nestíhám zařídit víza pro přestup v USA, což je potřeba pro ta lepší letecká spojení (i lepší aerolinky). Takže jsme museli najít náhradní variantu v podobě cesty s Air France po trase Frankfurt - Paříž - Panama City.

Asi první fotka celé výpravy - kufry na nádraží v Praze :-)

Cestu z Přerova jsme zahájily ve středu kolem 15. hodiny transportem přes Olomouc a Prahu až do Frankfurtu (celkem 802km, 12hod 5min), kam jsme přijely ve 4:05 ráno. Je vám asi jasné, že přes pracovní týden ve 4:05 ráno Frankfurt zrovna moc nežije, ani tam tou dobou nechodí moc anglicky mluvících lidí. Nakonec jsme se vcelku rychle skoro až profesionální metodou ruky-nohy domluvily s nějakým mladým pánem, který vypadal na tu hodinu velmi slušně a odkázal nás na autobus směr letiště.

S René (v té době kolegyně a stále dobrá kamarádka Renata) jsme přijely na letiště cca o půl šesté a měly jsme tři hodiny do odletu. Obešly jsme tedy pár krámků s kufry, trafiku, německé knihkupectví, nějaké suvenýry a skončily jsme v Mekáči na pořádně mastnou snídani, která nás po té šílené cestě vlakem měla postavit na nohy :-D V něco takového jsem tedy alespoň doufala, nohy se mi totiž třásly a začaly mi těžknout jen z představy prvního letu mého života.

Adélka poprvé na letišti, únava z cestování začíná být znát (Frankfurt)

Nakonec jsme se dočkaly check-inu, odevzdala jsem tam vše, co jsem měla, prošla jsem bezpečnostním rámem - kde jsem zcela nečekaně pípala - pravděpodobně kvůli tělísku - a musela přijít důležitá paní celnice, aby si mě pěkně prohmátla. Nakonec to ale dobře dopadlo, ani to netrvalo dlouho a pokračovaly jsme dále.

V duty free zóně proběhly dva rychlé panáky na kuráž, pak v mžiku obhlédnout parfémy. Vzápětí jsme byly v letadle, ani pomalu nevím jak, a mě čekalo první vzlétnutí. Musím říct, že to bylo prostě úžasné :-).

Při příletu do Paříže jsem krásně viděla celé město a i Eiffelovu věž (bohužel jen takto z výšky/dálky). V Paříži jsme měly asi dvě hodinky, tak jsem si koupila svačinku a nějaké suvenýry (v tu chvíli se koupě růžového "Paris šátku" možná zdála zbytečně unáhlená, ale dobře jsem udělala, protože na zpáteční cestě jsme takovou pohodu a hlavně čas už neměly).

Teď, z větším odstupem času, můžu říct, že cesta z Paříže byla opravdu hrozně náročná, dlouhá, a i když zprvu vypadala jako vzrušující a fascinující, tak mě nakonec hodiny výhledu na nekončící oceán stejně omrzely...

AirFrance umí vykouzlit opravdové "mňamky"

Když letadlo přelétalo nad Karibikem, okamžitě jsem ožila, protože výhled se rapidně změnil. Byla to opravdu nádherná podívaná (možná to bylo zkresleno už jen pocitem, že jsem letěla nad Karibikem :-)).

Při vystoupení z letadla v Panama City mě okamžitě přes obličej praštilo neskutečné vlhko a dusno. Kdo nezažil tropické podnebí, tomu těžko vysvětlím. No, v každém případě pro mě jako neznalou Evropanku to bylo něco neskutečného :-).

Před příletovou "halou" na nás čekal hotelový odvoz, usměvavý černoušek, v rukách měl cedulku s našimi jmény, no bylo to jako ve filmu. Černoušek se pořád usmíval a rychle na nás brebentil španělsky. Pak z našich výrazů naštěstí asi vše pochopil, přepnul se do angličtiny a pořád se na nás mile zubil. Cestou do hotelu ukázal nádherné noční Panama City, které na první pohled vypadá opravdu luxusně. Pak nám popovídal snad o všem co se mu od narození stalo, na závěr jsme dostaly pár rad do života a hlavně důležitých rad do života tam u nich, v Panama City :-). V hotelu pak už taková ta klasika - zapsat se, převzít karty od pokoje, rychlá sprcha, rychlé občerstvení, zkouknout výhled z pokoje a snažit se přespat jetlag...

Hotel The Panama Westin Playa Bonita

Výhled z balkónu, džungle, spooousta fauny a flóry :-)

Ráno, když jsem se uviděla po probuzení v zrcadle, tak jsem se musela opravdu smát :-D Vlasy se začaly nápadně podobat Boney M v dobách největší slávy a co čert nechtěl...zrovna na našem pokoji nebyl fén...("Jako chápeš to?!?" "Hotel 5* a v koupelně není fén?!?" To jakože fakt?!?"). Naneštěstí jsme tam byly pracovně, takže samozřejmě nebylo skoro vůbec potřeba reprezentovat :-D. Kdyby mě tam viděl můj tehdejší šéf, tak by se nejspíš urazil, jak to vypadám, když "dělám business" a pak by se mi asi smál až do doby, než jsem mu dala výpověď :-D.

Po vytoužených (a zasloužených) pár hodinách spánku v posteli; a vlasy byly moc hustý :-)

Jelikož jsme přijely dva dny před začátkem konference, tak jsme měly čas i na nějaký ten výlet. Což samozřejmě pro mě i René znamenalo okamžitě jet nakupovat (Victoria's Secret 5ks dle tvého výběru za 45 $, Paul Frank veselá kabelka za 19 $, skvěle padnoucí modré lodičky za 10 $...no jako neber to, že jo :-D). Pak jsme absolvovaly jednu velmi rychlou poznávací projížďku v zamčeném autě (kvůli bezpečnosti a za dne!) přes část "starého města". Chtěly jsme jen ochutnat něco z místní kuchyně a pak rychle zpátky na hotel, chystat se na příjezd kolegů a potencionálních obchodních partnerů.

O konferenci jako takové si myslím, že nemá asi ani cenu psát něco víc, koho by taky ty pracovní věci zajímaly ;-).

Jen bych se možná mohla pochválit, že hned první večer jsme všichni dostali krásné "ocenění" za účast na 10. výroční konferenci WFN.

Po milém ocenění následovaly tři velmi náročné dny plné popíjení (hmmm Caipirioska, skvělý vynález, mňam...), přejídání (tři hodiny ráno, noční hotelový bar a hambáč velký asi jako moje hlava, ukecávání nafrněných Angličanů, aby mi vysvětlili, co to znamená "pickles" :-)), pokuřování kubánských doutníků,  nedostatku spánku a sem tam se uskutečnil nějaký ten skupinový výlet za kulturou.

Párty na lodi

Kosmopolitní zábava :-D Němka, Dán a Turek...a jaký s nimi byla sranda

S naší skupinkou - ve složení já, Renata, kolega Gerry z Rakouska, Maročan Benny, Ind se svou ženou (uměl fakt neuvěřitelně smlouvat) a nepříjemná Kanaďanka se svým super vysmátým kolegou - jsme se podívali na Panamský průplav, do blízkého přístavu okouknout vyhlídku na Panama City, nakoupit suvenýry na trh ve starém městě (viděli jsme tam i původní Indiány - alespoň to o sobě tvrdili :-D a koupila jsem si od nich panamský klobouk) a nakonec očichat rybí trhy :-P.

  

Slavný Panamský průplav; zdymadlo Pedro Miguel

No zážitků bylo opravdu mnoho, nicméně pro dnešek by mohlo stačit, ať vás úplně neunudím :-D

Příště se podíváme na to, co jsme tam všichni jedli, pili, kde jsme se koupali, jaké jsme měli zážitky s místní faunou a florou a v neposlední řadě taky o nekonečné cestě zpátky domů.

A. ♥