Kontrola a sebekázeň aneb co mě to zas napadá ☼

Možná si někteří z vás řeknete, že zrovna já mám tak co psát o kontrole a sebekázni :-D Zrovna já a obzvlášť po mojí 30ti denní čokoládové výzvě, kterou jsem vydržela 28 dní :-D

Ne, opravdu to se mnou není tak špatné u všeho, ale ta čokoláda se prostě už fakt nedala - tato výzva pro mě byla opravdu hloupý nápad.

No, jinak jsem se tedy nechala inspirovat opět Kristinou Čechovou (jak já tu holku a její blog žeru) a ráda bych vytvořila taky jakýsi svůj jarní projekt, který nebude úplně tak jarní, jako spíš jenom květnový ;-) Ráda bych totiž viděla svůj vlastní pokrok v číslech a trochu větších detailech než jenom v zrcadle a čísílkách na metru...a taky bych svůj pokrok ráda  pořádně zdokumentovala.

K 1. květnu sem tedy hodím svoje počáteční údaje, míry (snad možná se i někde zvážím :-)) a hlavně aktuální fotku...kromě těchto "základních" dat, pak také budu zapisovat, jak moc kouřím (pokud budu kouřit) a jak moc piju (pokud budu pít - nejsem žádný alkoholik, ale párkrát do měsíce s kamarády na pivo zajdu). Kromě toho bych taky ráda značila co budu jíst, ale zrovna tohle je něco, na co jsem flink a dlouho to nevydržím poctivě zapisovat ;-P

Taky pak jdu 4/5 ráno na odběr krve (na svoji běžnou kontrolu), tak si zkusím zajistit odběry i v červnu, protože by mě zajímalo, jak upravená strava ovlivní moje tělo po všech stránkách, i po těch krevních :-) Ale to už by byl jenom takový bonus ;-)

A.  ♥

P.S. Za tohle všechno musím hrozně moc poděkovat svému příteli, který mě hrozně moc ve všech mých rozmarech podporuje a postrkuje mě dál k dalším (a lepším) výsledkům (a který mě zabije, až zjistí, že jsem se tu o něm zmínila :-)).

Úterní ráno raníčko

Zrovna včera jsem četla na blogu Kristiny Čechové radu, že pokud je tělo unavené, tak bychom jej měli poslechnout a dát mu "dáchnout" :-)

Už dva dny mě trápí bolest pravého ramena, kdy jsem si v noci asi nejspíš přeležela krk a nemůžu s ním dost dobře hýbat. Včera jsem si ještě jak frajerka i přes bolest zacvičila s Jillian její Body Revolution, dneska už to ale tak hladce nešlo. Odcvičila jsem asi 10 minut prvního workoutu a musela jsem to vypnout. Rameno mě opravdu bolí, po dnešní noci bych řekla, že ještě víc.

No a jinak jsem se alespoň změřila :-)

* míry odečítám vždy od prvních uvedených, tj. září 2014

** váhu stále neznám a už si ji netroufám ani odhadovat :-D

No toliko alespoň přehled (ta váha mě ale už začíná štvát) za duben, pak ještě dopíšu něco málo ke cvičení :-)

Adéla 

♥

P.S. Tak tedy něco málo ještě k tomu dubnovému cvičení:

Začala jsem cvičit se Shaunem T jeho Insanity MAX 30...je to pecka, ale je to nesmírně náročné. Začala jsem se obávat, že s mým zdravotním stavem, to dlouho nevydržím. A jak jsem se obávala, tak se vyplnilo - celé tělo bolavé, ztuhlé, ráno přeležený krk atp... Proto jsem zvolila trochu mírnější variantu Jillian a jejího Body Revolution, se kterým se mi dobře probouzí do nového dne :-) A hlavně, jak jsem teď četla na blogu Kristiny Čechové, musíme své tělo poslouchat a to moje na mě řvalo, že Shauna T teď prostě ještě nee :-D
Taky jsem našla svoji permanentku na bazén a když už je tak krásné počasí, tak proč toho nevyužít. Už jsem byla plavat dvakrát, pokaždé 20 bazénů (rovný 1km). Ach, jak já plavání miluju... ☼ 

Krásné pondělní ráno

Ne každý má pondělní ráno rád...a ani já ho obyčejně moc nemusím. Tohle ráno se ale opravdu povedlo :-) Venku je krásně, já už jsem si stihla zacvičit, až mi tečou kapky potu po nose :-D

Dneska ráno jsem se do cvičení opravdu "obula" a vydala jsem ze sebe všechno. Léto se nezadržitelně blíží a není čas ztrácet čas. Taky jsem si kvůli náročnosti cvičení Shauna T poslední dva týdny hledala spíš výmluvy než způsoby jak a kdy si zacvičit. Ráno jsem si prostě raději přispala... Dneska ráno jsem se na sebe ale zase podívala...ufff :-D

V sobotu jsem dokončila svou čokoládovou výzvu (začínala jsem totiž o něco dřív, ne 1. dubna). Možná když si to spočítáte, tak mi to trvalo jenom 4 týdny, rovných 28 dní. 30 jsem prostě nedala. Miluju čokoládu a tahle výzva měla jediný efekt a to, že jsem po jejím ukončení snědla všechnu čokoládu, kterou jsem tu měla za tu dobu uskladněnou. Tahle výzva fakt stála za prd, to prostě není pro mě. O to víc jsem měla chuť na čokoládu, protože jsem si měla zakázanou... A navíc jestli si pamatujete, tak zhruba ve stejnou dobu jsem chtěla přestat kouřit, což se mi taky nepodařilo a o to víc jsem měla chuť na cigarety, čím víc jsem nejedla čokoládu :-D Takže v sobotu jsem se přečokoládovala a najednou je chuť na cigáro pryč ;-) Tak snad to vydrží.

No zkrátka, takhle by to mohlo být každý den :-)

Cesta na dno a zase zpátky, napsala Adéla V.

No, co si představit pod frází "cesta na dno..."? Ne, opravdu vás tu nebudu strašit příběhy o lidských troskách a jejích osudech. V tomto článku se zaměřím jenom na jednu "trosku" posledních dní - mě :-)

Jak už jsem se v některém článku zmínila, pracuji v mezinárodní přepravě, což je práce, která na vás bohužel nikdy nepočká. Vše se musí řešit hned, co nejrychleji, ve spěchu a ve stresu...

Co čert nechtěl, tak mi odjela jedna má drahá kolegyňka do ciziny na služební cestu a my tu tak zůstaly s jinou kolegyní jenom ve dvou. A co čert asi už chtěl, tak zrovna v době, kdy jsme v kanceláři "v takovémhle oslabení", se nakupí nejvíc práce z celého roku. Nejenom že se nakupí práce, ale taky samozřejmě co se může, to se pokazí. 

Moje dno, o kterém jsem se chtěla zmínit, je dno psychické. Ano, na toto dno jsme se tu v kanceláři podívaly za posledních 14 dní několikrát. A vždycky, když už si člověk myslí, že to horší být nemůže, tak se na vlastní kůži přesvědčí o tom, že to horší může být vždycky!

Nebudu vám tu nijak detailně popisovat, jak jsme za 10 pracovních (14 kalendářních dní :)) zpracovaly/napsaly ve dvou lidech přes 3500 emailů, jak jsme tu seděly každý den neskutečně dlouhé přesčasy (do 20hod, do 22hod....normální prac. doba je od 7:30 do 16:00) nebo jak jsme musely poslouchat stížnosti od některých našich kolegů, kteří přece musí být v pátek NEJPOZDĚJI ve čtyři hodiny doma (mimochodem - my tu v pátek seděly jedna do 18.30 a druhá do 19.30).

No prostě, zkrátka a dobře...nejsem naivní a vím, že takovéto "na prd" období má čas od času v práci každý - nechci tu ze sebe cíleně dělat chudinku a vykládat vám, jak já se mám nejhůř na světě :D

Nicméně jsem se v tomto těžkém období naučila několik věcí:

1) Nikdy není tak zle, aby nemohlo být fakt ještě hůře...a přesto to někdy jde i ještě hůř.

2) Naučila jsem se vážit si vlastního volného času, kterého není nikdy nazbyt. A užívám si každou volnou minutu, kterou mám.

3) Zhodnotila jsem si své vlastní životní priority.
4) Nejsme otroky naší práce! Pracujeme, abychom žili (dovoluji si doplnit slovíčko "lépe" žili) - nežijeme proto, abychom mohli pracovat!
5) Nejdůležitější pro mě nyní je jít si za svými sny (ano, většinou kvůli tomu jsme nuceni dělat práci, kterou dělat nechceme) a snažit se jich dosáhnout. 

Je mi jasné, že tenhle článek vypadá jak kdyby ho psal blázen a věřte, že ze mě se za poslední týdny blázen málem opravdu stal :-D
Taky mi je jasné, že mi každý může napsat, že snad do práce chodit musí každý. Ne nemusí, ale měl by :-) Většinou ale děláme opravdu to, co dělat nechceme a děláme to jenom proto, abychom si vydělali na živobytí.
Když jsem se tento týden bavila s mnou maminkou o práci, která mě nebaví, tak mi řekla: "Až budeš mít někoho, kdo tě uživí, tak pak můžeš dělat práci, která tě baví třeba i za 10 tisíc měsíčně..." Miluju svoji maminku (říkám jí, že je můj mumínek) nade všechno na světě, ale v tomto jí úplně nedám za pravdu a jednou všem dokážu, že já můžu dělat co mě baví a nepotřebuju k tomu nikoho, kdo mě bude muset živit :-) 

No, takže jsem se konečně krásně vykecala z toho, co mi leželo na srdíčku a zároveň bych se tímto článkem chtěla omluvit, že jsem byla zas neaktivní a úplně bez příspěkvů :-)

Jak to máte s prací vy? Děláte práci, která vás baví? 
Děláte práci, o které si myslíte, že ji musíte dělat, abyste se uživili? 
Našli jste už to, co vás v životě opravdu naplňuje (ať už pracovně nebo jinak)?

SHAUN T: INSANITY MAX: 30

Tak to mám poprvé za sebou :-D

Dneska jsem začala cvičit se Shaunem T jeho Insanity Max: 30 program. Kdo ho zná, tak ví, že první den začíná FIT TESTEM :-D To je něco opravdu pro mě...ale zas alespoň uvidím případný pokrok.

Před cvičením jsem se změřila, míry jsou níže. Dlouho jsem váhala a ještě pořád váhám, jestli sem dát i výsledky fit testu, ale asi jooo - i když to byla fakt, jako opravdu fakt (!!!) bída. Až jsem byla sama překvapená, jak moc velká bída :-D

Ale zase mám větší prostor se zlepšovat :-P

paže: 25,5 cm 

prsa: 93 cm

pas: 79 cm

boky: 97 cm

stehna: 54,5 cm

SWITCH KICKS - 60x

POWER JACKS - 20x

POWER KNEES - 50x

POWER JUMPS - 4x

GLOBE JUMPS - 5x

SUICIDE JUMPS - 7x

PUSH-UP JACKS - 0x = neudělám normální klik !!! OSTUDA!!!

LOW PLANK OBLIQUE - 9x

No jak říkám, jsem z toho celkem nešťastná, ale zase mě to nakopává udělat maximum pro to, aby další měření bylo lepší :-P

Jinak stále se snažím přestat kouřit, některý den se mi povede nekouřit vůbec, jiný den si dám max jednu cigaretu.

Co se čokolády týče, tak jsem si tenhle týden prošla celkem slušným absťákem, ale nejhorší krize snad už zažehnána :-) Takže bez čokolády jsem k dnešnímu dni už 13 dní :-*

Týden 15 / 2015

No ještě jsem dneska večer chtěla přidat nějaké rychlé stručné shrnutí toho, jak pokračuji, i pro vlastní přehled :-P 

Od soboty 28/3, kdy jsem chtěla přestat kouřit, jsem za minulý týden měla 4 cigarety, až do soboty, kdy jsem slavila narozeniny a mezi všemi kouřícími jsem se neudržela. Tento den jsem si neodpustila, ale nepřemohla jsem se :-( Nicméně ve snaze přestat kouřit pokračuji a věřím, že to dotáhnu brzo k nějakému rozumnému výsledku.

Od 1. dubna nejím čokoládu! Tedy 1. dubna mi začala bezčokoládová 30ti denní výzva, ale čokoládu jsem nejedla už o tři dny dříve :-D

O to horší pro mně, že ještě než jsem slyšela o této výzvě, tak jsem stihla přítelovi koupit velikonočního zajíčka - kilovou nutellu - a teď se na něj musím dívat, když ji přede mnou jí :-D

K narozeninám jsem pak já sama dostala 300g velkou Milku a 40% čokoládu z edice Tesco Finest. Takže obě čokošky jsou hezky schovaný ve špajzu a čekají na květen ;-)

Co se zdravotního stylu týká, tak je mi dobře. Nehledám v tom nic víc, ani nic míň. Je mi prostě dobře :-)

Co se cvičení týká, tak jsem se poohlížela po videích Insanity Max:30 od Shauna T. Hned jak je začnu cvičit, tak udělám kontrolní měření a zahlásím ;-) Do léta ještě cca dva měsíce, pokrok sice už nějaký je, ale času není nazbyt. Kvůli tomu se musí trochu přitvrdit :-P

Teď už dobrou noc a krásně se připravte na zítřejší povelikonoční pracovní den :-P

Velikonoce, narozeniny, konečně duben a jaro :-)

Konečně se nám kalendář přehoupl na dubnové datum, počasí už chvilkami vypadá, že by snad mohlo přijít i opravdové jaro. Zkrátka všechno kolem způsobuje, že se jednomu na tváři usadí velký úsměv a ne a ne pryč. Což je ostatně velmi dobře :-) Já tohle období miluju a patřím přesně k těm lidem, kteří se po okolí nosí s tím velkým "rohlíkem" na tváři. 

Letošní aprílové období se obzvlášť povedlo. Parádně oslavené narozeniny, krásné počasí, jak na objednávku, bezvadná společnost, super zábava...no prostě si nemůžu na nic stěžovat. 

Trošku sobecky se zaměřím právě na svoje 26. narozeniny, které jsem oslavila v sobotu 4.4. na paintballu ve Vyškově. V prvé řadě šlo o to, užít si celý den, což se nám podařilo nejméně na 100% :-)

Už od rána nás po celý den provázela parádní veselá nálada, která se nás nepustila až do večera. Z Přerova jsme do Vyškova jeli cca 40 minut vlakem (se skupinovou a zpáteční slevou jsme jeli jednu jízdu skoro zadarmo) a jelo nás sedm. Další dva se připojili až ve Vyškově, celkem nás tedy pak hrálo 9. Ve Vyškově jsme chvilku celkem vtipně bloudili ještě cestou do obchodu, zato jsme si ale prohlédli krásy Vyškova, jako třeba supermarket Albert schovaný uprostřed zahrádkářské kolonie :-)

V areálu, kde se celá akce odehrávala, jsme si nejdříve vyzkoušeli lukostřelbu a zahráli jsme si tak na Robiny Údy, popili jsme si nějaké to pivo (to prostě k takové akci patří, ale i tak mě to neomlouvá).

Když už jsme byli na místě všichni, převlekli jsme se do fešných kombinéz, poslechli jsme si pravidla týmové hry a vydali jsme se na hřiště... 

Co vám budu povídat...zásah prostě bolí, je to paintball :-) Ale nebolí to zas tak hrozně, jak mě třeba všichni popisovali. Ve chvíli zásahu to štípne, ale v zápalu hry si to stejně pořádně ani neuvědomujete. Horší to začne být až na druhý den :-P

Celou akci mám relativně dobře zachycenou na nahraných videích a i na fotkách. A tímto bych chtěla navázat na tu část, kde se prostě musím trochu pochlubit. Většinu záběrů z mých narozenin jsem zaznamenala na GoPro Hero 3 White Edition, kterou jsem dostala k narozeninám od svého přítele. Dovolila jsem si tedy hodit pár záběrů i sem a jakmile budou hotová i zpracovaná videa z kamery, tak hodím odkaz na youtube, kde budou uložená ;-)

Tak jak to vlastně jde?

Měla jsem už před nějakou dobou nachystané i fotky své "proměny", ale nakonec jsem si je ještě nechala pro sebe a vyjdu s nimi na světlo, až s tím já sama budu spokojená víc v tu danou dobu. 

Nicméně nějaký progres tam je a vidět to fakt jde, takže jsem se rozhodla, že Vám sem hodím srovnávací fotky, svou současnou fotku a také nějaká čísílka.

Nemám doma váhu, takže se vážím zhruba jednou za pár měsíců na kontrole u gastroenterologa. Bohužel tak nemám svou aktuální váhu (naposledy jsem se byla vážit v lednu a znovu jdu až v červnu).

Pro srovnání jsem vytáhla své míry i z posledního a předposledního měření (jaro 2014 byl můj první pokus o to, začít něco dělat, takže mám měření i z této doby...vydrželo mi to cca 14 dní, takže odečty provádím až ze zářijových údajů):

	JARO 2014	ZÁŘÍ 2014	BŘEZEN 2015
PAŽE	30 cm	29 cm	26,5 cm (-2,5cm)
PRSA	101 cm	102 cm	93 cm (-9cm)
PAS	83 cm	82 cm	77 cm (-5cm)
BOKY	103 cm	101 cm	96 cm (-5cm)
STEHNA	62 cm	59 cm	53,5 cm (-5,5cm)
VÁHA	75 kg	73 kg	65 kg **

** VÁHA JE Z POSLEDNÍHO VÁŽENÍ U LÉKAŘE, PROVEDENO V LEDNU 2015 (v tuto chvíli můj přítel tvrdí, že už mám míň, ale dokud to neuvidím v reálných číslech na váze, tak to neberu :-D )

Na podzim jsem chodila plavat cca 3-4x týdně, cvičím ráno doma (jógu nebo Jillian). Přes zimu jsem ale pohyb odložila hodně bokem, protože jsem si na Vánoce zlomila ruku a následovala nezbytná rekonvalescence na 8 týdnů. Pak nastoupily rehabilitace :(

Hlavně z tohoto důvodu můj progres není takový, jaký bych si představovala. 

V každém případě, se do toho teď nořím víc a víc, začínám objevovat spoustu pro mě nových věcí ohledně sportu, výživy... Největší progres pro mě ale je fakt, že se mi to začíná měnit v hlavě a to je podle mě základ. 

No sama jsem zvědavá, kam to dotáhnu :-D

PS: Fotky budou nahrány později, ještě musím  :-P