Fíha...jak to všechno sepsat? No, nakumulovalo se toho víc než dost. Čím
delší je doba, kdy se neobtěžuji s novým příspěvkem, tím těžší je pak ten "první
po pauze" napsat.
Něco se ale stalo; donutilo mě to napsat článek a pustit to ven...něco jsem si
uvědomila a pomalu mi to obrací všechno naruby.
Znáte frázi, že si něčeho začneme opravdu vážit až ve chvíli, kdy o to
přijdeme? Většina řekne, že se jedná o otřepané „cliché“. Někteří mi třeba dají
za pravdu... A já jsem si zrovna dnes uvědomila, jak moc mi chybí něco, o co
jsem se já sama ochudila. Moje milovaná Morava ♥
Věřím, že se najde spoustu lidí, kteří se teď škodolibě ušklíbnou; kterým jsem teď pohladila ta jejich škodolibá ega tím, že jsem to přiznala. Zkrátka...myslím, že jsem se špatně rozhodla. Naštěstí mám podporu někoho, kdo stál a stojí při mně, ať už se rozhodnu jakkoliv. Dneska jsem mu řekla, že mi v Liberci Morava chybí, ale že ON JE MŮJ KOUSEK MORAVY, KTERÝ MĚ TADY ( a kdekoliv jinde) DRŽÍ NAD VODOU ♥
Nebudu tu rozepisovat ten sáhodlouhý příběh proč jsem se tak rozhodla a co mě k tomu vedlo. Spíš jsem se chtěla zmínit o tom okamžiku, kdy mi došlo, že přestěhovat se pryč z Moravy, nebyl dobrý nápad. V Liberci bydlíme už 7 měsíců a tento víkend se za námi, jako první, přijel podívat kamarád z Moravy. Celý víkend byl super, všichni jsme si ho užili, až pak přišlo dnešní ráno, kdy jsme se museli rozloučit. Tak jsme ráno doprovodili kamaráda na autobus domů...domů na Moravu. No, co vám budu povídat, brečela jsem jak želva a přesně v tu chvíli mi to opravdu došlo. Proč jsem se vlastně stěhovala pryč z Moravy, když ten kousek země mám ze všech nejraději?
O co jste v poslední době přišli vy a navíc vlastní vinou či hloupým rozhodnutím?
A.♥
