Jak to teď tedy bude :-)

Tak, konečně jsem si urvala chvilku i pro svůj blog. Je pondělí, šest hodin ráno a já mám konečně chvilku čas sem něco nacvakat (cvakala jsem i jeden článek na iPadu během minulého týdne, ale ještě není připravený na zveřejnění :-))

No a to, kde jsem byla minulý týden, má hodně společného s tím, co se vám tu chystám napsat :-) Ale hezky od začátku... Dostala jsem nabídku jít pracovat do jiné firmy a hlavně do jiného města. Konečně pryč z Přerova...jako nic proti Přerovu, ale jsem ráda, že jdu z tohohle města pryč. A hlavně že jdu od některých lidí tady co nejdál a už je nikdy nepotkám :-D

Ranní Jillian :-P

Dneska hned po ránu jsem si dala na lačno půl hodinku s Jillian (Body Revolution asi po týdnu ;-)) a celkem jsem byla překvapená, že i po týdnu necvičení, se mi cvičilo velmi dobře. Jenom asi první dvě minuty jsem musela bojovat sama se svým rozespalým tělem, že jako fakt jdeme zas po ránu cvičit :-D Ale víte co? Sedím tu zpocená a "tlačím do hlavy" snídani (müsli s borůvkami, malinami, kokosem a 100ml mléka) a je mi hrozně fajn ;-)

Květen, pravých změn čas :-D

V posledním článku jsem se tu svěřovala s tím, že mi dva dny změnili celý měsíc. To jsem ještě ale v tu dobu netušila, že mi následující dva týdny změní celý život :-)

Už na začátku měsíce mi bylo moc líto, že svůj květnový/jarní pidiprojekt musím odsunout skrze přípravy na GeoKopr... V tuhle chvíli mě mrzí, že asi budu muset odsunout GeoKopr nejspíš až na další rok :(  Až tak se mi to všechno zamotalo, ale za vším stojí vcelku příjemná změna...

Budeme se stěhovat...budeme se stěhovat do Liberce :-) Mám tam maminku a brášku a teď už tam mám i novou práci, ale bližší informace podám, jakmile mi to umožní situace v současném zaměstnání. Celý tenhle cirkus se stěhováním se musí realizovat cca za měsíc, takže nás teď vcelku narychlo čeká spousta zařizování, vyřizování a běhání po všech čertech.  Hlavně z tohoto důvodu teď nevím, jak často se dostanu sem, napsat nějaké příspěvky. Ale slibuju, že se budu snažit :-)

Další článek jsem chtěla pojmout jako jakýsi "wish list" pro letošní rok, ale mám takový pocit, že už i bez "wish listu" budu mít  výdajů víc než dost ;-)

Začal máj, lásky čas...aneb jak dva dny změní plán na celý měsíc :-)

Krásné pondělí,

tak je za námi první prodloužený víkend a já pevně věřím, že jste si ho všichni užili do sytosti. Já jsem snad akčnější víkend za tento rok ještě nezažila. Už ve čtvrtek večer jsme se potkali s kamarády v Přerově u laguny a šli jsme obhlídnout pálení čarodějnic :-) Bylo to hezké, bylo tam dobré pivo, super lidi, jenom na mě osobně až moc dětí.

Kontrola a sebekázeň aneb co mě to zas napadá ☼

Možná si někteří z vás řeknete, že zrovna já mám tak co psát o kontrole a sebekázni :-D Zrovna já a obzvlášť po mojí 30ti denní čokoládové výzvě, kterou jsem vydržela 28 dní :-D

Ne, opravdu to se mnou není tak špatné u všeho, ale ta čokoláda se prostě už fakt nedala - tato výzva pro mě byla opravdu hloupý nápad.

No, jinak jsem se tedy nechala inspirovat opět Kristinou Čechovou (jak já tu holku a její blog žeru) a ráda bych vytvořila taky jakýsi svůj jarní projekt, který nebude úplně tak jarní, jako spíš jenom květnový ;-) Ráda bych totiž viděla svůj vlastní pokrok v číslech a trochu větších detailech než jenom v zrcadle a čísílkách na metru...a taky bych svůj pokrok ráda  pořádně zdokumentovala.

K 1. květnu sem tedy hodím svoje počáteční údaje, míry (snad možná se i někde zvážím :-)) a hlavně aktuální fotku...kromě těchto "základních" dat, pak také budu zapisovat, jak moc kouřím (pokud budu kouřit) a jak moc piju (pokud budu pít - nejsem žádný alkoholik, ale párkrát do měsíce s kamarády na pivo zajdu). Kromě toho bych taky ráda značila co budu jíst, ale zrovna tohle je něco, na co jsem flink a dlouho to nevydržím poctivě zapisovat ;-P

Taky pak jdu 4/5 ráno na odběr krve (na svoji běžnou kontrolu), tak si zkusím zajistit odběry i v červnu, protože by mě zajímalo, jak upravená strava ovlivní moje tělo po všech stránkách, i po těch krevních :-) Ale to už by byl jenom takový bonus ;-)

A.  ♥

P.S. Za tohle všechno musím hrozně moc poděkovat svému příteli, který mě hrozně moc ve všech mých rozmarech podporuje a postrkuje mě dál k dalším (a lepším) výsledkům (a který mě zabije, až zjistí, že jsem se tu o něm zmínila :-)).

Úterní ráno raníčko

Zrovna včera jsem četla na blogu Kristiny Čechové radu, že pokud je tělo unavené, tak bychom jej měli poslechnout a dát mu "dáchnout" :-)

Už dva dny mě trápí bolest pravého ramena, kdy jsem si v noci asi nejspíš přeležela krk a nemůžu s ním dost dobře hýbat. Včera jsem si ještě jak frajerka i přes bolest zacvičila s Jillian její Body Revolution, dneska už to ale tak hladce nešlo. Odcvičila jsem asi 10 minut prvního workoutu a musela jsem to vypnout. Rameno mě opravdu bolí, po dnešní noci bych řekla, že ještě víc.

No a jinak jsem se alespoň změřila :-)

* míry odečítám vždy od prvních uvedených, tj. září 2014

** váhu stále neznám a už si ji netroufám ani odhadovat :-D

No toliko alespoň přehled (ta váha mě ale už začíná štvát) za duben, pak ještě dopíšu něco málo ke cvičení :-)

Adéla 

♥

P.S. Tak tedy něco málo ještě k tomu dubnovému cvičení:

Začala jsem cvičit se Shaunem T jeho Insanity MAX 30...je to pecka, ale je to nesmírně náročné. Začala jsem se obávat, že s mým zdravotním stavem, to dlouho nevydržím. A jak jsem se obávala, tak se vyplnilo - celé tělo bolavé, ztuhlé, ráno přeležený krk atp... Proto jsem zvolila trochu mírnější variantu Jillian a jejího Body Revolution, se kterým se mi dobře probouzí do nového dne :-) A hlavně, jak jsem teď četla na blogu Kristiny Čechové, musíme své tělo poslouchat a to moje na mě řvalo, že Shauna T teď prostě ještě nee :-D
Taky jsem našla svoji permanentku na bazén a když už je tak krásné počasí, tak proč toho nevyužít. Už jsem byla plavat dvakrát, pokaždé 20 bazénů (rovný 1km). Ach, jak já plavání miluju... ☼ 

Krásné pondělní ráno

Ne každý má pondělní ráno rád...a ani já ho obyčejně moc nemusím. Tohle ráno se ale opravdu povedlo :-) Venku je krásně, já už jsem si stihla zacvičit, až mi tečou kapky potu po nose :-D

Dneska ráno jsem se do cvičení opravdu "obula" a vydala jsem ze sebe všechno. Léto se nezadržitelně blíží a není čas ztrácet čas. Taky jsem si kvůli náročnosti cvičení Shauna T poslední dva týdny hledala spíš výmluvy než způsoby jak a kdy si zacvičit. Ráno jsem si prostě raději přispala... Dneska ráno jsem se na sebe ale zase podívala...ufff :-D

V sobotu jsem dokončila svou čokoládovou výzvu (začínala jsem totiž o něco dřív, ne 1. dubna). Možná když si to spočítáte, tak mi to trvalo jenom 4 týdny, rovných 28 dní. 30 jsem prostě nedala. Miluju čokoládu a tahle výzva měla jediný efekt a to, že jsem po jejím ukončení snědla všechnu čokoládu, kterou jsem tu měla za tu dobu uskladněnou. Tahle výzva fakt stála za prd, to prostě není pro mě. O to víc jsem měla chuť na čokoládu, protože jsem si měla zakázanou... A navíc jestli si pamatujete, tak zhruba ve stejnou dobu jsem chtěla přestat kouřit, což se mi taky nepodařilo a o to víc jsem měla chuť na cigarety, čím víc jsem nejedla čokoládu :-D Takže v sobotu jsem se přečokoládovala a najednou je chuť na cigáro pryč ;-) Tak snad to vydrží.

No zkrátka, takhle by to mohlo být každý den :-)

Cesta na dno a zase zpátky, napsala Adéla V.

No, co si představit pod frází "cesta na dno..."? Ne, opravdu vás tu nebudu strašit příběhy o lidských troskách a jejích osudech. V tomto článku se zaměřím jenom na jednu "trosku" posledních dní - mě :-)

Jak už jsem se v některém článku zmínila, pracuji v mezinárodní přepravě, což je práce, která na vás bohužel nikdy nepočká. Vše se musí řešit hned, co nejrychleji, ve spěchu a ve stresu...

Co čert nechtěl, tak mi odjela jedna má drahá kolegyňka do ciziny na služební cestu a my tu tak zůstaly s jinou kolegyní jenom ve dvou. A co čert asi už chtěl, tak zrovna v době, kdy jsme v kanceláři "v takovémhle oslabení", se nakupí nejvíc práce z celého roku. Nejenom že se nakupí práce, ale taky samozřejmě co se může, to se pokazí. 

Moje dno, o kterém jsem se chtěla zmínit, je dno psychické. Ano, na toto dno jsme se tu v kanceláři podívaly za posledních 14 dní několikrát. A vždycky, když už si člověk myslí, že to horší být nemůže, tak se na vlastní kůži přesvědčí o tom, že to horší může být vždycky!

Nebudu vám tu nijak detailně popisovat, jak jsme za 10 pracovních (14 kalendářních dní :)) zpracovaly/napsaly ve dvou lidech přes 3500 emailů, jak jsme tu seděly každý den neskutečně dlouhé přesčasy (do 20hod, do 22hod....normální prac. doba je od 7:30 do 16:00) nebo jak jsme musely poslouchat stížnosti od některých našich kolegů, kteří přece musí být v pátek NEJPOZDĚJI ve čtyři hodiny doma (mimochodem - my tu v pátek seděly jedna do 18.30 a druhá do 19.30).

No prostě, zkrátka a dobře...nejsem naivní a vím, že takovéto "na prd" období má čas od času v práci každý - nechci tu ze sebe cíleně dělat chudinku a vykládat vám, jak já se mám nejhůř na světě :D

Nicméně jsem se v tomto těžkém období naučila několik věcí:

1) Nikdy není tak zle, aby nemohlo být fakt ještě hůře...a přesto to někdy jde i ještě hůř.

2) Naučila jsem se vážit si vlastního volného času, kterého není nikdy nazbyt. A užívám si každou volnou minutu, kterou mám.

3) Zhodnotila jsem si své vlastní životní priority.
4) Nejsme otroky naší práce! Pracujeme, abychom žili (dovoluji si doplnit slovíčko "lépe" žili) - nežijeme proto, abychom mohli pracovat!
5) Nejdůležitější pro mě nyní je jít si za svými sny (ano, většinou kvůli tomu jsme nuceni dělat práci, kterou dělat nechceme) a snažit se jich dosáhnout. 

Je mi jasné, že tenhle článek vypadá jak kdyby ho psal blázen a věřte, že ze mě se za poslední týdny blázen málem opravdu stal :-D
Taky mi je jasné, že mi každý může napsat, že snad do práce chodit musí každý. Ne nemusí, ale měl by :-) Většinou ale děláme opravdu to, co dělat nechceme a děláme to jenom proto, abychom si vydělali na živobytí.
Když jsem se tento týden bavila s mnou maminkou o práci, která mě nebaví, tak mi řekla: "Až budeš mít někoho, kdo tě uživí, tak pak můžeš dělat práci, která tě baví třeba i za 10 tisíc měsíčně..." Miluju svoji maminku (říkám jí, že je můj mumínek) nade všechno na světě, ale v tomto jí úplně nedám za pravdu a jednou všem dokážu, že já můžu dělat co mě baví a nepotřebuju k tomu nikoho, kdo mě bude muset živit :-) 

No, takže jsem se konečně krásně vykecala z toho, co mi leželo na srdíčku a zároveň bych se tímto článkem chtěla omluvit, že jsem byla zas neaktivní a úplně bez příspěkvů :-)

Jak to máte s prací vy? Děláte práci, která vás baví? 
Děláte práci, o které si myslíte, že ji musíte dělat, abyste se uživili? 
Našli jste už to, co vás v životě opravdu naplňuje (ať už pracovně nebo jinak)?