Adushka: Začal máj, lásky čas...aneb jak dva dny změní plán na celý měsíc :-)

Krásné pondělí,

tak je za námi první prodloužený víkend a já pevně věřím, že jste si ho všichni užili do sytosti. Já jsem snad akčnější víkend za tento rok ještě nezažila. Už ve čtvrtek večer jsme se potkali s kamarády v Přerově u laguny a šli jsme obhlídnout pálení čarodějnic :-) Bylo to hezké, bylo tam dobré pivo, super lidi, jenom na mě osobně až moc dětí.

Nicméně jsme se tam seznámili s Jirkou, se kterým byla sranda a náhodou jsme narazili na to, že všichni rádi turistíme. Povídali jsme si o tom, že na druhý den jsem s přítelem měla naplánovaný výlet do vojenského prostoru Libavá (který se otvírá pro veřejnost vždy 1.5.), ale o tom až později.

No a po chvilce z Jirky vypadlo, jestli bychom se nechtěli zúčastnit GeoKopru. Název zajímavý, ale vůbec jsme netušili o co vlastně jde. Jirka nám tedy nastínil, že se jedná o dálkový pochod ze Svatého Kopečku u Olomouce na Praděd. No ani nevím jak se to vlastně stalo, ale nadšeně jsme souhlasili. O GeoKopru ale také až později, nejspíš až v novém článku, protože to bude taky na dlouho...na hodně dlouho :-D

V pátek, tedy na prvního máje, jsme vyrazili s mým přítelem vlakem z Přerova do Olomouce, kde byl sraz s jeho mamkou a jejím přítelem. Společně jsme pak pokračovali vlakem do Smilova za Hrubou Vodou. Tam byl začátek našeho prvomájového pochodu přes Libavou :-)

Šli jsme túru ze Smilova na pozorovatelnu u Velké Střelné, do Starého Smilova, přes Libavou a Heroltovice až do Domašova nad Bystřicí. Celkem jsme se jen ve vojenském prostoru prošli 25 km a celkem za ten den necelých 30 km. Prvních asi 7 km jsme šli lesní cestou, kolem které byla většina lesů vykácena. Začalo mrholit, tak jsme nasadili kapuce, posilnili jsme se sušenkou a šli dál. Vlhké a posekané dřevo krásně vonělo. Uvědomila jsem si, jak ráda jsem v přírodě. Chytla jsem přítele za ruku a bylo mi dobře.

Vyšlapali jsme až na pozorovatelnu u bývalé vesnice Velké Střelné. Bohužel byla špatná viditelnost, takže jsme si prohlídli tankodrom, ale neviděli jsme dál jak na pár set metrů kolem nás.

Dál už se šlo po asfaltové cestě až do Domašova. Na Libavé (nebo v Libavé? :-)) jsme si prohlídli krásný historický větrný mlýn a kostel, posilnili jsme se zabíjačkovou polévkou a vyrazili jsme na poslední úsek cesty. V Domašově jsme měli asi hodinku čas do příjezdu vlaku, tak jsme se zašli ohřát do místní hospůdky. Cesta vlakem zpátky do Přerova utekla rychle a ani jsme se nenadáli a byli jsme zpátky doma. Příjemně unavení, ale plní zážitků jsme odpadli do postele.

V sobotu jsme se jeli podívat do Žlutavy za milými prarodiči mého přítele, kde jsme nečekaně zůstali až do neděle. Celý víkend se moc parádně povedl, cítila jsem se po celou dobu moc dobře, ve společnosti dobrých lidí a bylo to prostě hrozně moc fajn :-)

Nicméně, abych se vrátila alespoň ke GeoKopru. Bude to velká akce, obrovská výzva pro tělo i mysl. Z tohoto důvodu musím odložit svůj "jarní" květnový pidiprojekt (nejspíš hned na červen) a květen budu věnovat přípravě na GeoKopr.